"Fanoušky musí být slyšet," říká Nikola Smolíková

 Nová posila dobratických fotbalistek Nikola Smolíková, má za sebou svou první polovinu sezóny. Fanoušky Comfortu Dobratic zaujala zejména v Přerově, kdy ve svém prvním vystoupení v dobratické dresu, vstřelila svůj první gól. Tato ofenzivně laděná záložnice s číslem 14, si tak hned v prvním zápase, získala na svou stranu většinu dobratických fanoušků.

 Kde jste vlastně s fotbalem začínala?

Doma před barákem, mám tam plno skvělých kamarádů, kteří mě vzali mezi sebe, a hrávali jsme spolu. Ne jednou, jsme s bráchou hráli fotbal doma, kde jsme většinou rozbili okno a pak museli jít na brigádu a vydělat si na zasklení okna. (smích) Na prvním tréninku v životě, jsem byla v Dobré.

 Obvykle se holky věnují jinému sportu, proč jste se rozhodla pro fotbal?

Rozhodla jsem se ze dne, na den, že začnu hrát. Strašně mě to bavilo. Do dneška toho nelituji.

 Líbili se Vám více tréninky v Dobré, nebo v Dobraticích?

V Dobré jsem byla na tréninku jen jednou, takže na to neumím asi odpovědět. Ale když už musím odpovědět, tak v Dobraticích je to lepší. V Dobré chodilo na tréninky málo holek. V Dobraticích je tomu naopak, nemám si tu na co stěžovat.

 Všimla jste si nějakých rozdílů, mezi trenérkou v Dobré a trenérkou v Dobraticích?

Určitě, nedá se to popsat. Když řeknu, že v Dobraticích máme nejlepší trenérku, myslím to vážně!

 Proč jste vlastně odešla z Dobré do Dobratic?

V Dobré byly velmi mladé holky, navíc nehrají žádnou soutěž, nic. Tam to bylo jenom takové kopání.

 Než jste šla do Dobratic, měla jste nějaké informace o klubu?

Vůbec ne, věděla jsem akorát, že se jim minulou sezónu nedařilo. Jinak jsem nevěděla vůbec nic.

 Jaké jste měla pocity, když jste poprvé oblékala fotbalový dres a šla hrát zápas?

Jedním slovem skvělé, byla to pro mě zcela nová zkušenost a jsem ráda, že mi dala trenérka šanci se ukázat, co ve mně je.

 Svůj první gól jste vstřelila hned v prvním zápase v Přerově. Vzpomemenete si ještě na tu situaci?

Bylo to něco nádherného, běžela zrovna 10. minuta, když se to stalo. Tuším, že Klára (Heroková pozn. redakce) mi poslala míč do běhu. Já jsem utekla obráncům a k pravé tyči slabou střelou skórovala. Mám to pořád před očima, nezapomenutelný okamžik.

Jaké je podle Vás reálné umístění Dobratic v této sezóně?

Tak to opravdu nevím, snad to bude co nejvýše. V horním středu tabulky.

 Všiml jsem si, že se v zápasech snažíte přejít, často přes přesilu protihráček, to máte takové sebevědomí?

To já nevím. To samo. Asi se soupeřkám líbím, když ke mně hned běží hned několik. (smích)

 Co Vás v Dobraticích nejvíce potěšilo a co naopak nejvíce zklamalo?

Potěšily mě holky, máme skvělý kolektiv a lepší trenérku jsem si v životě, nedokázala ani představit. Změnilo mi to celý život k lepšímu. A zklamalo? Nic mě nezklamalo. Jsem spokojená.

 Jaké jsou Vaše ambice, čeho byste chtěla ve fotbale dosáhnout?

To já ještě nevím. Jsem zatím ráda tam, kde jsem.

 Máte nějaký fotbalový vzor?

Nemám a nikdy jsem ani neměla.

 Čeho byste chtěla dosáhnout s Dobraticemi?

Každý by chtěl dosáhnout toho nejvyššího cíle. No, nebylo by špatné, se s Dobraticemi podívat do 1. ligy?

 V 1. lize se jezdí do Prahy, Teplic, Hradce Králové, nemáte strach, že by měl postup vliv na Váš prospěch ve škole?

Se školou jsem zatím nikdy neměla problémy. Myslím si, že by to nemělo vliv.

 V lize jste zatím po podzimu na 6. Příčce, není trochu neskromné mluvit o postupu?

Je, ale ptal jste se mě, čeho bych chtěla s Dobraticemi dosáhnout. Tak jsem odpověděla, svůj cíl neříkám, že to musí být hned, ale postupem času. Kdo ví.

 Jakou školu vlastně studujete?

Střední škola Gastronomie a služeb Obor-cestovní ruch ve Frýdku- Místku.

 Máte nějaký oblíbený klub?

Asi jako každý, Chelsea.

 Chystáte se, nebo byla jste se na Chelsea podívat?

Bohužel jsem ještě nebyla, ale kdyby mi někdo nabídl, že můžu jet, neváhala bych ani minutu. (smích)

 Sledovala jste někdy jako divák ženský fotbal?

Ne, vůbec. Jak říkám, přišla jsem k tomu úplně náhodou, ženský fotbal jsem nikdy nesledovala. Spíše ten vesnický, mužský.

 V prvních kolech se vám (jako týmu) příliš nevedlo, ale v posledních čtyřech kolech, jste čtyřikrát vyhráli, co bylo tím zlomovým okamžikem?

Nevím, měli jsme jednou místo tréninku, nějakou menší poradu, co děláme špatně a jak to zlepšit. Možná to bylo tím. Možná je za tím něco jiného, kdo ví? (smích) Ale samozřejmě jsem ráda, že se nám daří a moc.

 Co říkáte na diváckou kulisu (fanoušky) v Dobraticích?

Jsem ráda, že máme takové fanoušky. To co pro nás dělají je skvělé a ráda bych jim za to i za holky poděkovala.

 Máte raději hlučné fanoušky, nebo ty, kteří v poklidu sledují zápas?

Fanoušky musí být slyšet. Jinak, to není, zapas!