Paličková:"Ráda bych zažila trenéra Pospíchala"

Dnes jsme si k rozhovoru přizvali mladou, nadějnou obránkyni Simonu Paličkovou, která však toho moc v letošní sezóně nenahrála. Prakticky celý podzim se potýká se zraněním kolene. Jak to vlastně se simonou vypadá? Čtěte dále.

Jak jste se dostala k fotbalu?

K fotbalu jsem se dostala díky mému taťkovi, jak jsem byla malá, tak trénoval u nás ve Fryčovicích žáky a myslím, že i dorostence, takže mě sem tam vzal na zápas, vždycky jsem pomáhala roznášet rohové praporky před zápasem. Vždycky jsem s klukama hrála fotbal na zahradě nebo na hřišti, ale nikdy jsem nehrála závodně. Taťka s trénováním skončil kvůli toho aby byl co nejvíc s rodinou. Když mi bylo něco kolem 12 tak jsem se ho zeptala jestli bych nemohla zkusit hrát, za pár dnů jsme jeli koupit moje první kopačky. První kopačky, chrániče...a taťka mě zavedl na trénink žáků u nás ve Fryčovicích, tam jsem se seznámila s panem Romanem Konečným, mým budoucím trenérem. Na tréninky jsem se vždycky moc těšila. Pan Konečný mi předal hodně svých zkušeností, jsem mu vděčná. Potom starší generace žáků odešla do dorostů a já začala hrát v základní sestavě.Přešla jsem tehdy z útoku do obrany, kde mi to více svědčí

Proč jste se nedala na jiný sport? Přeci jen fotbal není u holek moc oblíbený

Mám ráda hodně jiných sportů, kdysi mě taťka chtěl přihlásit na tenis, ale to je moc drahý sport, ty tréninky u nás stály tenkrát hodně a pro holku skvělý sport podle některých, ale já raději ty tvrdší sporty.A mě přece jenom láká více kopání do balónu než pinkání do míčku.Fotbal je to úžasný sport, je to týmová hra. Fotbal přináší radost,smutek, ale hlavně hodně kamarádů, sem tam i nějaké to zranění, ale to k tomu patří.

Jak jste se dostala do Dobratic? Měla jste o klubu nějaké informace?

Když jsem hrávala v základní sestavě a podávala podle ostatních dobré výkony, všiml si mě tehdejší trenér Dobratic pan Melár. Byla jsem pozvána na přátelské utkání Dobratic a Havířova, tuším že to bylo nějak v roce 2007.Po zápase mi řekl, že bych mohla s holkama hrát, že jsem dobrá, jenže mě se nechtělo opouštět Fryčovice a dojíždět na tréninky takovou dálku, řekli jsme s taťkou panu Melárovi,že až nebudu moci hrát za žáky, tak bych se k týmu velice ráda připojila. A tak se taky stalo, asi před rokem a půl jsem se k týmu připojila. Věděla jsem, že je tam skvělý kolektiv protože už v té době tam hrála Simča Šmídová a ta mě taky tak trochu přesvědčovala ať jdu hrát do Dobratic, protože v úvahu přicházel i Slovan Ostrava, ale jsem ráda že jsem si vybrala právě Dobratice.

V Dobraticích se objevily nové holky, myslíte, že jsou pro tým přínosem?

Z těch nových, jsem hrála více zápasů s Nikolou Smolíkovou, hned v prvním zápase za nás dala v Přerově gól, je skvělá s balónem, umí vystřelit.Potom je tu Domča Lepíková, stou jsem toho moc nenahrála, vlastně teď s holkama ani nejsem díky mému zranění. Ale co jsem slyšela tak je to  dobrá hráčka, která když na sobě, jako každý, zapracuje tak je pro tým posila. Každý kdo na sobě bude pracovat, tak se bude zlepšovat. Říkám Domču jsem moc hrát neviděla, ale naše trenérka Lucie Uhrová určitě měla pádný důvod Domču mezi nás vzít.

Zmiňovala jste tu celkem tři trenéry, když nepočítám vašeho otce. Který byl podle vás nejlepší?

To se takhle nedá říct. Když spočítám kdo mi kolik dal zkušeností, tak to vyjde tak nastejno, ale asi nejvíce pan Konečný.

Co si myslíte že je příčinou vašeho současného úspěchu?

Určitě skvělý přístup všech v týmu. Zejména trenérem. Prostě změnilo se u nás hodně věcí, troufám si říct, že k lepšímu

Vy jste toho letos moc nenahrála, jak to vlastně vypadá s vaším zraněním?

To je pravda, odehrála jsem tři nebo čtyři zápasy. Při jednom ze zápasů, tuším s Holešovskýma holkama jsem šla do skluzu s jednou protihráčkou. Srazily jsme se, ona měla jenom modřiny, já už tenkrát cítila, že něco není v pořádku. Nějak jako by mi tam něco luplo nebo tak. Proto jsem dostala týdenní volno.V zápase v Olomouci jsem odkopla balon, a hrozně mě píchlo pod kolenem. Koleno mě neustále bolelo, proto jsem se objednala ke specialistovi, sportovnímu lékaři, panu Pavliskovi, který mi řekl, že budu muset na operaci. Po operaci jsem se dozvěděla, že jsem měla prasklý meniskus. Pan doktor mi jej sešil. Teď už bude všechno záležet na tom jak se bude koleno hojit. Doufám, že to všechno půjde dobře. Přála bych si, abych se mohla k holkám připojit na jaře, ale nechci nic uspěchat.

Jak dlouhou pauzu si vyžádá vaše zranění ?

To se ještě neví jistě, zatím mi doktor nevytáhl stehy. Ale s určitostí je jasné že 5 týdnů budu muset nosit ortézu, poté mi budou předepsány rehabilitace. Já počítám, že ještě tak 2-3 měsíce se na trénink nedostanu.

To je jistě nepříjemné máte už v plánu jak získat zpátky fyzičku a formu?

Nejdřív budu muset posílit svaly a vazy kolem kolena. Poté se budu soustředit na nahánění fyzičky. Ale myslím si že to nebude takový problém, protože na fyzické kondici bude pracovat přes zimní pauzu celý náš tým. A forma? Ta přijde s odehranými zápasy. Věřím, že vše půjde dobře a že se brzo vrátím.

Co si myslíte o ženském fotbale v Dobraticích, myslíte si, že se bude nadále rozvíjet, nebo že bude stagnovat?

Pokud zde budou lidé, kteří ženský fotbal milují a udělají pro něj maximum tak se bude rozvíjet.Samozřejmě budou zapotřebí finanční prostředky, ale to už záleží na tom jak moc budeme chtít ženský fotbal podporovat.

Jaký je vlastně podle vás  rozdíl mezi mužským a ženským fotbalem?

Největší rozdíl je asi v myšlení můžu a žen u fotbalu.Také ve fyzických možnostech. Ale muži při fotbale řeší některé situace jinač než ženy. Musím uznat a nejsem sama, říká to spousta lidí, že ženský fotbal je mnohem tvrdší než ten mužský.Ale podstata je stejná, chceme se pobavit, zahrát si dobrý fotbal, ukázat co dovedeme a hlavně vyhrávat.

Troufnete si tipnout, na kterém místě dobratické fotbalistky skončí?

To bude záležet na výsledcích, herní formě, ale věřím, že budeme úspěšní a umístíme se někde ve středu tabulky, kdyby přálo štěstí myslím že máme i na umístění kolem 3 nebo 4 místa, ale nechejme se překvapit, fotbal totiž nemá logiku.

To je výrok jednoho slavného trenéra, bývalého hráče Vítkovic a Baníku, víš kterého?

Troufám si říct, že Tomáše Pospíchala

Uvítala byste, kdyby stejné metody jako pan Pospíchal využívala i vaše současná trenérka Lucie Uhrová?

Tak, tenkrát byla jiná doba než je dnes, ale je pravda že některé jeho metody byly opravdu skvělé, alespoň mě se zamlouvaly. Ale každý trenér má svoje metody, a my hráči je musíme respektovat.

Které metody by se vám zamlouvali?

Já už si z té knížky bohužel moc nepamatuji, to bych si ji musela znovu přečíst, četla jsem ji asi před rokem a půl.

Vyprávěl něco o tréninkových metodách jiných trenérů přítel vaší sestřenice Radim Řezník?

S Radimem se nevidíme zrovna často, samozřejmě na zápasech baníku se pozdravíme zamáváním nebo tak, ale pokud se spolu bavíme, tak samozřejmě narazíme na fotbalové téma, ale jediné co od něj nebo od strejdy z vyprávění, jak bylo na tréninku slyšíme je:,,Dneska jsme dostali zase záhul". nebo něco v tom smyslu. Většinou se bavíme spíše o běžných věcech.

Nepřemlouvala jste Radima, aby se na vás přišel podívat? A co si myslí o ženském fotbale? 

Popravdě nepřemlouvala, on toho času moc nemá, pokud vím. Co si myslí, to opravdu nevím, ale říkal, že by to chtěl někdy vidět. Tak uvidíme, třeba mu někdy vyjde čas.

Máte už toho poměrně hodně za sebou jaký je váš názor na reakci vaší trenérky na rozhodčí?

Samozřejmě, tohle je velký problém v českém fotbale a nemyslím, že jen v českém.Neadekvátní výroky rozhodčích, podle mě má rozhodčí na chyby právo, ale aby se jich dopouštěl za zápas mnohokrát, tak to už není asi normální a člověk by se nad tím měl zamyslet. U nás se, to ale asi neděje, nebo nevím. Někteří rozhodčí, kteří nám pískají zápasy, tak třeba ženský fotbal nikdy nepískali a myslí si, že je to jako u mužů.Ale tak to není.Určitě s trenérkou souhlasím, protože ona má hodně zkušeností a ví jak vypadá kvalitní výkon rozhodčího, narozdíl od rozhodčího, který je už asi na začátku zápasu rozhodnutý, že bude pískat celý zápas proti vám.Neděje se to jen u nás v naší ženské lize. Ale i na vyšších úrovních. Měla jsem možnost vidět několik takových zápasů a někdy jsem opravdu překvapená tím, že rozhodčí se někdy dívá na brutální faul z metru a ani jej třeba neodpíská, a nebo píská souboje při kterých je hrán míč,jako faul. Záleží na posouzení panem rozhodčím. Ale jak říkám, chybovat je lidské, ale udělat třeba 10 chyb za zápas, to je opravdu hodně. 

Nebojíte se po zranění znovu nastoupit do zápasu?

Určitě je tam určitý respekt, ale to se musí překonat.Ale zápas je ještě hodně daleko, k tomu abych nastoupila mě čeká ještě hodně dlouhá cesta.